09.06.11 | autor casino
"TADY":http://www.labuznik.com/recipe.php?ID=16604
jsem se pustil do debaty o scestnosti přípravy kapra na červeném víně. V jednu chvíli mi téma přerostlo přes hlavu a strašilo mě i v noci…
Ta noc na sobotu byla nekonečná! Ne bezesná. Naopak! Ale jako by to byla má konečná! Ti běsi mě budili skoro tak často jako věžní hodiny tady poblíž. Nevím, zda to byli ti japonští, na to byli moc monochromní, ale svými bezzubými tlamami ze mě rvali maso jak piraně. Nevím který, zda Goya či Dostojevskij potkal kapra na červeném víně…
Rádo by se napsalo: Ráno jsem vstal, sebral pruty, kopl do vrtule a jel si zapytlačit na chovný rybník… V reálu jsem akorát kopl do vrtule a frčel na sádky.
Je to farma mezi rybníky; jezdí se k ní tak různě cik-cak po hrázích, kde si auta vyhnou jen tak-tak a v lepším případě se pozdraví zrcátky. Konečně si nedávno pořídili jakýsi vrak V3S s jeřábem. Když je třeba, tak jej přivlečou traktorem na místo a autíčko, které nevydrželo s nervy, z rybníka vyloví.
Kdysi tu měli i párek pštrosů…, teď už ukazují jenom půlku a pár vajec v košíku.
Parkuji ve stínu u plotu a jdu na kapra. Byla tam paní á la Helena Růžičková v rozpuku sil… Snad jen kromě pár centimetrů po obvodu, měla navíc ještě pidlookost. Nešlo poznat, do kterého oka jsem jí padl, ale sehrála pro mě takovou drobnou etudu.
Jakýho prý chci kapříka? Říkám, že támhle toho lysce. Jedním okem mi mrkla na čelo, které končí až u atlasu, a uculila se. Současně druhým okem sledovala vybranou rybu. „Tam toho?„ hodila okem na konec kádě kde nebyla ani šupina..., hrábla podběrákem a z druhého konce vylovila mého dvojníka. Hodila ho do lodny na váze a koukla na nás. „Chcete klepnout?“ Cukl jsem o krok. Nakonec to rozhodla sama a uhodila. Do kapra. 2x! Ta druhá byla pro jistotu! Jako profesionální assassin. No co, až ho doma budu lechtat kudlou, tak mě aspoň nepropleskne ocasem.
Za plotkem, co je mi tak do pasu, se natřásá budoucí boa. Ten plotek je mu po kolena a říkám si, co by bylo, kdyby ho přeskočil, překročil, přelezl či přeletěl. Zatím kvoká u auta a předvádí jakési tanečky… Je to paráda!!! Vybavil se mi Sidney Poitier z "TÝHLETÝ SCÉNY":http://www.youtube.com/watch?v=n3Yxjpr6mMw No, ten pelichající seladon byl ještě lepší…, ale možná, možná kdyby pan učitel trošííčku natáhl krček… V jeden moment se ten kohout otřel nosem o kapotu mého milovaného autíčka, a …, … a auto se asi zbláznilo! Do ptáka!! Nevěrnice!!! Co mohlo zvučet, tak hlučelo, co mohlo svítit, tak blikalo. Vidím, že má letitá Octávka omládla! Aspoň o dekádu! Asi jsem ji zanedbával... Poskytuji jí akorát základní péči: když je na déšť, tak ji vystrčím z garáže… A ona teď září, jak naleštěná z myčky! A dokonce i vonííí! Usedám za volant a než kdesi-cosi, mám u huby pštrosí tvář! Ach…, ty oči… Květa Fialová hadra! Spíše jsou to oči, do oslíka zamilované, dračice ze Shreka. Ten pták také určitě viděl Kleopatru, protože to co dokázal s řasami, musel odkoukat jedině od Lízinky. Pravda, ten nos je trochu větší, ale jak říká má paní (když lituji našeho synka, že mu pámbů nadělil), „velký nos velkého ducha značí“. Když jej lituji dál, že jóóó, že ale ho má, chudák, ještě větší než já, tak mi řekla: „…dyť řikám, větší nos VĚTŠÍHO ducha značí!!!„ Takže, když mi ta hlava začla žužlat lalůček, stáhly se mi půlky, otáčím klíčkem, že raději zmizím. Marná lásky snaha! Motor sice naskočil, ale vzápětí zhasl. Nádrž má až po hrdlo, ale jako by mu došla šťáva. Zkoušel jsem to tak dlouho, až došla šťáva i baterii. Jediný efekt marného startování byl ten, že hadice s ochmýřenou hlavičkou se vysoukala ven z kabiny. Raději jsem vytáhl okénka a zavolal odtahovku; než přijeli, byla to nejdelší půlhodina v sauně.
Ten Donchuáán se přenesl přes plotek a začal zase tokat kolem auta. Když konečně dorazila záchrana, bylo to prd platné, protože jsme měli strach vystoupit z aut. Nakonec nás zachránila „Růžičková“ se špagátem, na kterém toho kohouta odvedla. Když mě míjeli, špitla: „ Asi jste Zuzance TAKY padl do voka.“ Takže Zuzanka… "Johnny" Cash by se divil!
No, příroda je mocná čarodějka… Napřed to vypadalo na platonickou lásku mezi tvorem a samohybem, pak chvilku na švédskou trojku, nakonec je to obyčejný trojúhelník...
Když jsme potom, už s Octávkou na plošině, ujeli pár set metrů, řidič se uchechtl: „ Hele, letí za náma pštros“ Jenom jsem hlesl: To je Zuzanka… Šlápněte na to…
****************************
Kapr to byl parádní… Měl po sobě jenom 87 šupin… Věčná škoda ho neuvařit v kožuchu do aspiku. Nakonec jsem půlku nechal v kůži.
Recept na "Kapr na červeném víně":http://www.labuznik.com/recipe.php?ID=16604 jsem dodržel až na drobnosti:
česnek jsem pouze rozmáčkl
hotovou omáčku jsem nepasíroval
Na podlévání byla použita francovka. Jen tak, pro srandu králíkům, jsem část masa připravil i s kůží.
Výsledek předčil má očekávání… Všechna!
Zatímco barva nebyla mnou očekávaná blem-blem, ale skutečně kafebraun do červena, jako když zhňoucáte základní škálu dětské plastelíny, tak chuťově to bylo velmi, velmi chutné.
Zatímco na požitku z jídla jsme se u stolu shodli všichni i téměř beze slov, tak v negativním hodnocení barvy kapřího masa upraveného na červeném víně jsem zůstal sám, samotinký...
Váš příspěvek