01.09.11 | autor casino
S dřišťálem jsem se jednu dobu dost kamarádil…
Na Labu se vokázal recept: "Kuře s dřišťálem":http://www.labuznik.com/recept/zereshk-polo-chickenkura-s-dristalem/
Hmmm, dřišťál, dřišťál… Jaký dřišťál? Je to berberis, sviňa pichlavá! Sviňa, ale pěkná. Máme u domu ten obyčejný, červenolistý. Červenolistý, ale opadavý. Opadavý, ale jak ostnatý drát. Celoročně! Však ho máme místo plotu. Je spolehlivější a levnější než doga. Je živý, ale nikdy nespí. A nežere! O berberisu by vám naše dcera mohla vyprávět… To už se jí zapalovala lýtka a měla se odkudsi vrátit před jedenáctou domů. Jedenáctá odbila, děvucha doma nebyla… Zamkl jsem bránu, nechal klíč v zámku a zhasl lampu. Myslíte, že zazvonila? Byla potom mezi rovestníky za hvězdu; tehdá frčely orvané džíny… Všichni je měli rozervané po útku, ona po osnově! Jak lezla po břiše skrz ten plot, tak ten úchyl ožil a rozpáral jí hadry od pasu až po kolena. Žena mi po čase prozradila, že i zadek měla štráfkovaný. No, sviňa je to. To není jako plot z tůjí. Ty jsou z jara smaragdové, na podzim rezavé semeny a přes zimu smutné, jako by zdrhly ze hřbitova. Berberis raší dohráškova, pak přes brčál a růžovou přejde dofialova, ale to už žlutě kvete, s podzimkem se převleče do kardinálského, ale ani když je později holý, není úplně nahý. Než jej definitivně oholí ptactvo nebeské či sběrači, svítí rubíny. Sice droboučkými, ale zato je jich požehnaně. Z těch rubínů se dá vytěžit „zlato“. Ne, není to jednoduchá transmutace, kterou ovládal kdekterý alchymista, je to pracná paplačka. Když už se vám podaří urvat ptáku od zobáku trochu toho semence a nevykrvácíte při sklizni, tak se to pak nepatrně podobá objevu slivovice na filmovém dvoře Rudolfa II. Bobuličky necháte zkvasit a pak následuje to známé „patlámo, patlámo“ Dužina se musí rozmělnit a odplavit. Ano, je to skoro jako při rýžování zlata, jen místo pánve se používá síto. Když trošku přeženu, tak kilo semínek bylo, jako mít kilo zlata. Pomatuji, kdy kilo zlata bylo za dvacet táců. Teď je to asi meloun. Je jen otázka času, kdy se na komoditní burze bude obchodovat Berberis!
Ptactvo nebeské…, sběrači…. Jó, jó, též jsem býval sběračem… Vlastně celá naše rodina kradla ptákům pastvu!
Pár let před tím, než socialismus ulehl do kytek, šly nám tlusté do tenkých. Děti, ani ta moje, nechtěli chodit s „holó řiťó“, a dokonce, i menáže se dožadovali a na prázdniny k móóři se ji chtělo! Chcete se mít? Co pro to uděláte? Nakonec jsme navázali družbu s jedním SS! Klídek, Státní statek to byl. Respektive zahradnická školka SS.
Nevím už, kdy a čím začínaly naše „žně“. Snad bych dokázal i teď vyjmenovat okresy, kam jsme podnikali nájezdy a kde jsme, po způsobu kobylek, systematicky ničili stromy a keře. Tedy, převážně ta křoviska jsme decimovali. Kecám! Samozřejmě jsme byli šetrní k tomu, co nás živilo…, jen blb ulomí větev, která ho za rok může opět nakrmit (nemyslím si ale, že sloni v Africe jsou blbí). Dokonce i za hranice jsme podnikali nájezdy… Budu korektní: Dokonce i za Hranice jsme podnikali nájezdy. Normální by bylo, když vám ta vaše vysvětluje, kde že je to rozvodí Černé moře-Balt, tak řekne, že na kopci nad Bělotínem. Ale ta moje poví: „Tož za Hranicama, nééé… Máš hosipa nebo si to enom nepamatuješ… No přeci tam, jak byl ten přepychovéé evonýmus!!!
Jóóó, Euonymus, nádhera! Připomíná purpurový biskupský biret. Ligustrum. Rosa rugosa (z té jsme po vytěžení semínek dělalí šípkovou marmeládu). Zlatý déšť (neplést si Laburnum a Forsythia). Acer negundo… to bylo rito!!! Poslední! Acer negundo, po našom Javor jasanolistý. Ten, kdo to vymyslel, buď nepotkal jasana, nebo nevěděl co je to list složený, eventuelně neuměl počítat! Vedoucí té školky projevil, mimo jiné, zájem o trochu Aceru negundo na osázení dálnice z Prahy. Trochu, trochu… Co je to trochu? To možná vědí kuchaři. Ale sběrači? Zkrátím to. Vyrazili jsme k jedné říčce, kde na pravém břehu rostly stromy a na druhém břehu byly větve až k zemi. Byl to mimořádný rok…To nebyly žně… To byl masakr! Za dvě hodiny jsme měli všechny pytle plné. Pytle jutové, a řádně našlapané. Javorové vrtule se nesklízejí jak chmelové šišky – polehoučku načechrat, aby byl věrtel plný, bez ohledu kolik váží. Nakonec jsem rodinu vyhnal na stopa ( měli štěstí, ještě stihli Večerníčka), já se jen tak tak nasoukal pod volant…, na zahrádce byla aspoň metráková pyramida (samozřejmě, když jsem později zajížděl do garáže, tak se sundala sama i s nosičem) a poslední pytel jsem měl na klíně. V pondělí, když jsem to na přívěsu dovezl do školky, jsem měl štěstí: vedoucí byl na ředitelské poradě a v pokladně bylo, po sobotním prodeji zahradnických výpěstků, dost peněz na proplacení. Co už potom mohli dělat… Soudit se, když jsme pracovali na smlouvu? Nerozešli jsme se zrovna srdečně, ale za měsíc jsme si společně zacinkali klíči a pak už bylo fuk, že by těmi javory mohli osázet dálnici až do Archangelska.
Taková jsem já… Začnu u kuřete a skončím u Archangelska…
Váš příspěvek